Každá přírodní zahrada je jiná a díky tvořivému doteku jejího majitele svým způsobem i neopakovatelná. Avšak všechny mají společný jeden prvek – jsou postaveny na přirozených přírodních principech a procesech (a nikoliv na boji proti nim, jak tomu bývá u klasického českého zahrádkaření).
Základní charakteristikou divoké přírody je spolupráce (maximální využití dostupných zdrojů) a soběstačnost, udržitelnost a obnova (inteligentní design). A přesně o to jde i v přírodních zahradách.
Tyto principy konkrétněji rozebírá permakultura (z anglického permanent a agriculture – neboli trvalé zemědělství, jakožto základní stavební kámen pro přetrvání jakékoliv civilizace).
Permakultura je nový, inteligentní a tvůrčí systém designování inspirovaný přírodou. Stojí na etice a principech, které nám předkládají univerzální návod jak vytvořit trvale udržitelný systém, který lze lokalizovat a aplikovat na místní podmínky v jakémkoliv prostředí a také v jakémkoliv měřítku – od jednotlivých zahrad až po celá města, od pouště po tropy. Cílem permakultury je dosažení harmonického soužití člověka s okolím, tedy dosažení jeho blahobytu, který není na úkor přírody a ostatních lidí.
Tři základní etická pravidla permakultury jsou
péče o Zemi
péče o člověka
spravedlivé rozdělování
Tyto principy byly vytvořeny na základě studia kulturních národů, které dokázaly žít v rovnováze se svým okolím po mnohem delší dobu, než současné civilizace. Představují mechanismy, které nám – ctíme-li je – umožňují vyvažovat rostoucí vliv a moc člověka na Zemi a vše živé na ní zodpovědným přístupem se sebereflexí.
Péče o Zemi – obnovujme a udržujme přírodní zdroje
Planeta Země je živoucí organismus a lidstvo je jeho pouhou jednou součástí, jemuž byla dána role hospodáře. S mocí však vždy přichází ruku v ruce zodpovědnost, a pokud se o Zemi nebudeme starat, naše ignorance nás nakonec dostihne.
Péče o Zemi začíná u péče o zdravou půdu. Stav a zdraví půdy (jak je půda živá) je často považován za nejlepší měřítko úrovně vývoje společnosti a jejího zdraví.
Péče o člověka – pečujme o sebe, své bližní a společnost
Pokud své potřeby uspokojujeme jednoduchou cestou s ohledem na naše životní prostředí (zde myšleno v nejširším smyslu, tedy celkově prostředí, v němž žijeme), naše okolí vzkvétá. A péče o člověka vždy začíná u péče o sebe a dále se rozrůstá přes naše rodiny a blízké až po širší komunitu.
Naším úkolem je růst skrze sebe-důvěru a osobní odpovědnost. Pokud se v životě více zaměřujeme na uspojování svých nemateriálních potřeb a pokud se o sebe a o své blízké staráme bez nadbytečné potřeby produkce a spotřeby, budujeme tím svou niternou sebe-důvěru, místo odtrhávání se od sebe samých v dětinském zaujetí přebytkem prázdných „hraček“.
Druhým důležitým aspektem v péči o člověka je přijímání osobní odpovědnosti za naši situaci. Místo toho, abychom obviňovali druhé, posilujeme tím sami sebe a rozpoznáme-li současně potenciál moudrosti, který se skrývá ve spolupráci s ostatními lidmi, dosáhneme nejlepších výsledků pro všechny zúčastněné.
Permakulturní přístup k věci vždy stojí na soustředění se na pozitiva a příležitosti místo překážek, jakkoliv zoufalá se situace může zdát.
Spravedlivé rozdělování – sdílejme své přebytky
Je důležité umět si vzít to, co potřebujeme, ale současně též sdílet své přebytky. Neustále rostoucí spotřeba lidstva a zrychlující se mizení rostlinných i zvířecích druhů jasně ukazuje, že nutnost neustálého ekonomického růstu, po němž tak baží makroekonomové, je jednoduše mýtus a ani není reálně uskutečnitelná. V životě každé civilizace i člověka vždy přichází okamžik, kdy je třeba se zastavit, přehodnotit a uvědomit si, co to opravdu znamená mít dostatek.
Budeme-li se soustředit na své životy a nacházení své vlastní rovnováhy, může se stát to nejlepší, co si lze představit – staneme se živoucím příkladem pro ostatní, že je možné žít a tvořit lépe, smysluplněji.
Autor: Petra Šarmová, www.PrirodniCestou.cz
Šíření tohoto originálního článku je možné pouze v nezkrácené a neupravené podobě včetně této poznámky a se všemi aktivními odkazy.
Nové komentáře