V překyselených částech těla se často najednou zhroutí celý systém zásobování kyslíkem a živinami. Náhlost záchvatu lze přičítat ztuhlým shlukům červených krvinek (erytbrozytů), způsobeným vysokou kyselostí krve. Krvinky rozvádějí do tkání životně důležitý kyslík. Mají podobu malého kotouče o průměru 7,5 mikrometrů (um), přesto proudí vlásečnicemi o průměru od 3 do 4 um. Dokonce mohou projít i krátkými úseky, které mají průměr sotva 2 um. Za to vděčí své elastické struktuře. Jestliže jsou však zatěžovány kyselými látkami, postupně ztrácejí pružnost, až nakonec zcela ztuhnou a ucpou kapiláry. Tento průběh lze přirovnat k ochlazování vody, která se také náhle, z minuty na minutu, změní v led, takže nemůže dál téct.
Ztratí-li ztuhlé červené krvinky svoji pružnost a tekutost, nedokážou ani dobře vstřebávat kyslík, což vyvolává jakousi „vnitřní dusnost“ V důsledku anaerobního kvašení (bez přístupu kyslíku, pozn. překl.) se zesiluje lokální acidóza. Postižené buňky ztuhnou a jejich látková výměna se naruší. Tím dojde k překyselení i uvnitř buněk a jejich jádra se poškozují. Jedná se zde o „sebeposilující“ mechanismus. Pomalé překyselování tkáně vede k přibývajícímu tuhnutí červených krvinek, které pak z tohoto důvodu transportují stále méně kyslíku, neprojdou již zúženými místy kapilár a zanášejí je. V návaznosti na ucpání dojde k zvýšenému překyselení, jež opět podpoří další tuhnutí červených krvinek. Jako takové ucpávají vlásečnice a zabraňují průtoku zdravých krvinek přenášejících kyslík a živiny.
Začarovaný kruh, který bychom mohli snadno zastavit. Jestliže ho však nerozpoznáme včas, končí mozkovou nebo srdeční příhodou. Životně důležité funkce těla jsou „omezeny“ právě tehdy a tam, kde je jich nejvíc zapotřebí. Někdy bývá podvýživa kyslíkem natolik rozsáhlá, že dokonce vyvolá částečnou „smrt“ tkáně (nekrózu).
Výraz „infarkt“, doslova „ucpání“, přesně vystihuje, co v těle probíhá. Tento proces je možné zvrátit, záleží však na tom, v jakém rozsahu jsou kapiláry postiženy a jak dlouho už poškození trvá. Pokud však již došlo k odumření buněk, nepomůže ani sebevětší přísun zásad. Jinak stejně jako při ohřívání ledu, při němž voda opět dosáhne tekutého stavu, může být odstraněna i ztuhlost červených krvinek, jakmile se zajistí dostatečný přísun zásaditých látek. Krvinky zase začnou protékat a rozvádět tělem potřebný kyslík a tkáň, pokud nebyla trvale poškozena, se znovu zotaví. Tato jinak smrtící „spirála“ se tak naštěstí přeruší – a zůstane jen u přechodného záchvatu.
Látková výměna v poškozené oblasti by se měla natolik zlepšit, že ani pozdější závažné zátěže by již nevedly k novému vykolejení a mozek a srdce by za každých okolností dál plnily svoje funkce.
Uvědomte si znovu: Posun v acidobazické rovnováze, což v současnosti patří téměř k běžnému jevu, usmrcuje nejen buňky lidského těla, nýbrž každý život. Není náhodou, že tekutý podíl v našem těle je tak vysoký. Buňky jsou vázané na určité místo, samy si nedokážou obstarat výživu ani odstranit odpadní látky. Tuto úlohu plní tělesné tekutiny.
Znamenají pro buňky totéž co pro rostliny humus. Na struktuře tělesných tekutin záleží přežití buněk, neboť když jsou zatížené nebo dokonce překyselené, nemohou plnit své funkce. Čím větší je odchylka, tím závažnější je vyvolaná porucha nebo onemocnění.
Kyselé látky způsobují v organismu tři různá poškození:
1. Úbytek minerálních látek a s ním spojenou lámavost kostí
a praskání cév, což vede k osteoporóze, infarktu a
mozkové mrtvici.
2. Uskladňování látek, jež by měly být vyloučeny.
3. Ztrátu přirozené imunity proti běžným infekčním chorobám.
První oblast
Nejčastějším jevem úbytku minerálů, vyvolaném překyselením organismu, je zubní kaz. Není to ještě nemoc, pouze výsledek bezprostředního poškození kyselinami. Jinak je tomu u poškození cév se všemi jeho následky – od infarktu, mozkové příhody, hemeroidů až po křečové žíly.
Dalším nebezpečným následkem je osteoporóza, řídnutí kostní tkáně, provázená častými zlomeninami ve stáří, tříselnou kýlou a poškozenými meziobratlovými ploténkami. Všechny uvedené příklady nelze považovat za nemoci v pravém slova smyslu, jedná se pouze o následky nedostatečného množství minerálů v organismu zaviněné překyselením.
Druhá oblast
Sem patří všechny nemoci vznikající na základě ukládání škodlivých látek v těle jako např. revma, dna, záněty kloubů, tvoření kamenů, ale i přetížení ledvin s řadou následků, jako je narušený krevní oběh, poškození sluchu a zraku, zákal a arterioskleróza, po nichž následuje jen „konečná stanice“ infarkt a mozková příhoda.
Třetí oblast
Do této skupiny poškození spadají všechna infekční onemocnění, počínaje jednoduchým nachlazením a konče smrtelnými infekcemi. Ani ty však často nejsou typickými nemocemi, nýbrž důsledkem překyselení těla, jemuž se dalo snadno předejít. Důkaz toho si může každý obstarat sám tím, že tělo důkladně odkyselí a bude ho udržovat v neutrálním prostředí. Pozitivní výsledky jsou ohromné a trvalé.
Každý výkyv v acidobazické rovnováze, bez rozdílu jestli ve prospěch kyselin či zásad, představuje pro naše zdraví zátěž, která se neustále zvětšuje. Nakonec dochází až k jmenovaným organickým poruchám. Současné stravovací návyky a moderní způsob život tuto rovnováhu ničí a vyžadují poté její následné vyrovnání. Neboť tělo musí přebytečné kyseliny neutralizovat vytvořením zásaditých spojení. To se však může podařit jen tehdy, bude-li mít k dispozici dostatečné množství zásad.
Jestliže se v pokročilém stádiu překyselení navíc vyčerpají i poslední zásoby zásaditých látek, organismus se pokusí umístit přebývající kyseliny do vaziva jako odpad. Tělo otéká, jelikož se snaží zředit jedová té látky tím, že zadrží tekutiny. Tento proces vytváří vhodné podmínky pro další, stále se rozšiřující acidózu s následky, jako je např. plísňové onemocnění candidou albicans, jejíž jedovaté zplodiny látkové výměny poškozují játra a mozek.
Překyselení očividně poškozuje všechny orgány, cévy a systémy organismu a cílené odkyselování jeho stav opět zlepší – často až v překvapivé míře.
Vegetativní acidóza
Jedním z velmi rozšířených následků překyselení těla je „vegetativní acidóza“, nemoc, která se těžko jako taková rozeznává. Člověk je neustále jakoby uštvaný, i když k tomu nemá žádný zřejmý důvod. Tělo přitom reaguje jako automobilový motor, jehož volno-běh je nastaven na příliš vysoké obrátky, takže aniž by podal nějaký výkon, spotřebuje mnoho energie.
Takoví lidé bývají často velmi unavení, nepříliš výkonní, zároveň však nemohou najít klid a jen ztěžka usínají. Kromě toho trpí věčnými bolestmi hlavy a vysokou náchylností ke stresu. K většině srdečních příhod manažerů nedochází kvůli stresovým situacím, skutečnou příčinou bývá překyselení těla. Lidé i lesy umírají na překyselenost.
Pokud tělo obdrží příliš velkou dávku bílkovin, přetíží ho produkty látkové výměny, neboť močovina a kyselina močová mohou být vyloučeny jen velmi omezeně. Není důležité, jestli sejedná o živočišné či rostlinné bílkoviny, během jejich zužitkování se vždy tvoří kyselina močová. Její přebytek je „uskladněn“ někde v těle, nehledě na veškeré negativní následky, jako je tvorba kamenů v ledvinách, močovém měchýři, žlučníku atd. Množství lidí, kteří mají v těle sbírku kamenů, je mnohem větší, než se všeobecně předpokládá. Během těchto procesů jsou navíc ještě přetěžována játra, takže nemohou zcela uspokojivě plnit svoji funkci.
Především v době půstu (detoxikaci i protiparazitové kůře!) je třeba dbát na pečlivé
Proti překyselení organismu
odkyselení, neboť při hubnutí se uvolňují kyseliny. Jestliže nejsou neutralizovány, protože k dispozici není dostatek zásad, dojde k samootravě těla. Ještě jedna poznámka: Děti často samy odmítají další jídlo jen proto, že jejich tělo je již překyselené.
Kouření – velký problém při odkyselování
Statistiky hovoří naprosto jednoznačně. Kuřáci si krátí život minimálně o 8 let, o mnoha dalších zdravotních problémech nemluvě. Nezáleží ovšem pouze na tom, jak dlouho člověk žije, mnohem důležitější je, jestli je zdravý, jak se cítí a zda si život dokáže opravdu vychutnat. Kuřáci platí vysokou cenu, pokud se týče jejich zdraví. Kouření zřetelně omezuje zásobování těla kyslíkem, neboť oxid uhelnatý, obsažený v tabákovém kouři, blokuje červené krvinky. Tím zvyšuje krevní tlak, zhoršuje tekutost krve, omezuje tvorbu zásad v žaludku a podporuje osteoporózu. Všeobecně tak snižuje přirozené vyměšování kyselin plícemi a dramaticky zvětšuje zátěž těla kyselinami.
U mnoha nemocných rakovinou zcela prokazatelně podmínilo jejich nemoc právě kouření, což je dostatečně pádný důvod s ním co nejrychleji přestat. Pokud to ovšem s odkyselením svého těla myslíte vážně.
Shrnutí: Proč je překyselení těla tak nebezpečné
1. Pod vlivem acidózy ztrácejí červené krvinky pružnost, tuhnou a nemohou nadále protékat tenkými kapilárami. Postižená tkáň není dostatečně zásobena kyslíkem a živinami, což může přivodit infarkt nebo mrtvici.
2. Buňky jsou závislé na neutrální tělesné tekutině, jelikož si samy nedokážou obstarat výživu ani odstranit odpadní látky.
3. Snížená hladina minerálů v těle jako následek překyselení způsobuje zvýšenou lomivost kostí a praskání cév.
4. Usazováním toxických látek ve vazivu vzniká řada „zásobáren odpadu“, jež tělo zatěžují.
5. V návaznosti na překyselení organismu ztrácíme svoji přirozenou obranyschopnost vůči infekčním chorobám.
6. Zadržované toxické látky vytvářejí vhodné podmínky pro plísňové onemocnění vyvolané candidou albicans, jedovaté zplodiny látkové výměny poškozují játra a mozek.
7. Zvýšené překyselení způsobuje tzv. „vegetativní acidózu“, při níž se člověk rychle unaví, vyčerpá a podává stále slabší výkony.
8. Během léčení půstem se uvolňují jedovaté látky, dosud usazené v tkáních. Přitom může dojít k samootravě těla, někdy dokonce i se smrtelnými následky.
Ukázka z knihy: Pryč s kyselostí! Kurt Tepperwein