Novoluní v Ďáblu aneb rozvíjejte smysl pro humor ;-)

Sledujete fáze měsíce? Já přiznávám, že příliš ne, ale často se ke mně informace o probíhajícím novu či úplňku dostanou. Samozřejmě s řadou tipů a návodů, kterak se k nim postavit jak jinak než čelem

A tak také vím, že dnes 29.12. 2016 v 7:40 začíná novoluní v Kozorohu. A asi proto, že je nyní to “mezisvátkové” období, se mi hned vybavil samotný Ďábel , tedy karta odpovídající znamení Kozoroh. A jak někteří dokáží mluvit s květinami, kameny a stromy, tak si představte, že já takhle klábosím s tarotovými kartami A s takovým Ďáblem to vždycky stojí za to

Tarotová karta Ďábel nám totiž více než kterákoli jiná karta připomíná, že k životu neodmyslitelně patří také HUMOR.

Mít smysl pro humor znamená dokázat věci vnímat s nadhledem. Jestliže některé věci či témata s humorem brát nedokážeme, máme blokovaný velmi podstatný smysl – smysl pro humor

Smysl pro humor je mnohem důležitější SMYSL,  než se může na první pohled zdát Jeho rozvíjením pro své zdraví i svůj osobní růst uděláte hodně a možná ještě víc Základem smyslu pro humor je totiž nepřipoutanost ke svým názorům, přesvědčením, ke svým myšlenkám i emocím. Čím více jsme k něčemu připoutáni, tím méně je nám do smíchu, dovolí-li si někdo na dané téma vtipkovat

A tak vám dnes místo dobře míněných rad (na které jsem také “odborník” ), posílám 4 vtipy 

• Otec udává svému synovi rady do života: „V životě jsou dvě důležité věci – důvěryhodnost a moudrost.“ „Co myslíš tou důvěryhodností tati?“ „Když někomu něco řekneš, mělo by to mít platnost.“ „A co myslíš tou moudrostí?“ „Raději mlč!“ (ten je hodně dobrej, asi si ho vytisknu a dám na viditelné místo )

• „Tatínku,“ ptá se syn svého otce, „slyšel jsem, že si v některých rozvojových zemích bere muž ženu, aniž by ji předtím znal. Je to pravda?“ Otec si povzdechne: „Tak toto se děje ve všech zemích na světě, synu.“

• Baví se kamarádky: „Řešíš nějak problém nežádoucího početí?“ „No jasně, beru antidepresiva.“ „A funguje to?“ „Perfektně, mám už čtyři děti a vůbec mi to nevadí.“

A na závěr stylově

• Umře hříšník a přijde do pekla. Hned u brány se ho ujme usměvavý, žoviální ďábel a ptá se, do kterého oddělení by chtěl přijít. Zmatený hříšník neví, proto ho vezme ďábel na exkurzi. Otevře první oddělení, kde probíhají nevázané sexuální orgie – všude nádherné ženské, souloží se ve všech myslitelných pozicích a počtech – a všichni chlapi jsou neustále při síle, nikdo se nikdy neunaví. “Tady jsou záletníci,” vysvětluje ďábel a vede nováčka do dalšího oddělení, kde zase probíhá velkolepý flám. Všichni pijí, sklenice nejsou nikdy prázdné a oni se nikdy neopijí. “Tohle je peklo pro pijáky,” říká ďábel. Otevře dveře do další části, kde se zase holduje hazardu – karty, ruleta, kostky a každý stále vyhrává. “To je oddělení pro hráče,” povídá ďábel. Pak otevře poslední dveře – a za nimi peklo, jak se o něm vypráví – rohatí čerti přikládají pod kotle, píchají nebohé hříšníky vidlemi, všude ve rozléhá křik a nářek trýzněných. “Tohle je peklo pro křesťany,” povídá ďábel. Pokrčí rameny a skoro omluvně dodá: “Voni to tak chtěli…”

Ať už vás některý z nich pobavil nebo jste jen podotkli, že to je “starý” nebo “trapný” , mám pro vás ještě něco – 5. stupňů připoutanosti podle Dona Miguele Ruize ml.:

• stupeň 1: Autentické já
• stupeň 2: Preference
• stupeň 3: Identita 
• stupeň 4: Zvnitřnění
• stupeň 5: Fanatismus

Krásné “mezisvátky” všem přeje Petra