Prirodni cestou

Na nemoc nebo nějakou zdravotní potíž se můžeme dívat různými úhly pohledu. Kdo čte tyto stránky, pravděpodobně cítí, že přišel čas se přestat na nemoc (nebo jiné problémy v životě) brát jako něco, co vnímáme jako komplikací, ale spíše jako na výzvu.

Nemoc nám totiž ukazuje, čemu se na určité úrovni vyhýbáme. Vlastně jde vždy o možnost uvědomění si nějakého vnitřního – nevědomého nebo potlačovaného – konfliktu. A vždy tento konflikt souvisí s nějakým vzorcem myšlení  nebo představou, s kterou jsme se ztotožnili.

Zjistit si, jak se vykládá příčina nějaké nemoci po psychické nebo duchovní stránce, není dnes nic složitého, pojednává o tom řada knih i webů. Většina si daný výklad možná se zájmem přečte, ale nakonec z toho vyjde něco v tom smyslu všeobecného “Na tom něco bude” nebo “No, tak tohle je blbost” a tím to končí.

Jedním z hlavních důvodů proč tomu tak je, je náš velice hluboce zakořeněný strach ze smrti. Většina lidí si smrt spojuje s fyzickou smrtí, s koncem života, a má na to jednoznačný názor – “Jen to ne…  “

Základem strachu ze smrti je však strach ze změny.

Je to právě ale téma smrti, které je klíčem k tomu, proč se například někteří lidé i přes všechny prognózy uzdraví z nějaké nemoci, která je i lékaři brána jak nevyléčitelná. Lidé, kteří toto dokázali většinou onou “smrtí” prošli – vědomě – smrtí jako vnitřní transformací.

Mnoho lidí, kteří něco takového prožili, tvrdí, že jim vlastně paradoxně pomohlo, když to došlo až tak daleko, že se zdálo, že nemají na uzdravení žádnou šanci… Přestali se křečovitě upínat k tomu, k čemu se doteď upínali – tedy vlastně ke všemu – ke svým myšlenkám, názorům, pocitům, emocím, vztahům i k životu jako takovému. Na vědomé úrovni se smířili se smrtí – přestali lpět na tom, co s životem spojovali, a tím se otevřeli změně, která je vedla k vyřešení určitého vnitřního konfliktu.

Není podstatné, zda máte chřipku, ve výtěru nebo odběru vám zjistí něco nadlimitního nebo něco, co tam být nemá, bolí vás hlava, zuby, nemáte chuť na sex nebo jste se dozvěděli, že máte nějakou opravdu vážnou nemoc. Není nyní podstatné ani to, pro jakou léčbu jste se rozhodli, zda pro tu klasickou nebo nějakou alternativní cestu – právě nyní udělejte jediné:

Zastavte se, ztište se zjistěte, jestli vás to vnitřně vede k tomu objevit ve svém životě to, co máte nechat zemřít. Jestli je tam něco, co udržujete silou vůle a ono už to zkrátka skončilo a svou snahou jen bráníte nějaké změně, ke které vás život vede…

Nesnažte druhé nebo sami sebe přesvědčit, že se nebojíte nebo že je “vše v pořádku”. Svůj strach a obavy ze změn, kterými procházíte, si přiznejte. Uvědoměním, přiznáním si něčeho – to “něco” posouváme na jinou úroveň. Z něčeho zapouzdřeného se to “něco” dostává ven, na světlo. 

Nemoc je jakási jasně svítící kontrolka, kterou jsme upozorňovány na to, že už jsme nejspíše nevnímali nebo přehlíželi několik předešlých méně jasněji svítících kontrolek..

Obecně platí, že cokoli se k tématu své nemoci dozvíte a nějak vám to brnkne na citlivé strunky – přesně tam hledejte víc.. přesně tomu se otevřete, přesně to nechte nějakou svou utkvělou představu projít tou “smrtí”.

Ne vždy se tímto nemoc vyléčí, často se ale můžete otevřít novému, které vás k vyléčení nakonec přivede. Součástí tématu smrt je ale také přijetí toho, že něco zkrátka neovlivníme a ovlivnit ani nemáme. A také nás toto téma otevírá jinému způsobu vnímání sama sebe a života vůbec. 

Jestli je u vás téma smrti silné nebo aktuální, možná vás osloví mé další stránky Rozkvést.cz, kde se věnuji právě jinému způsobu vnímání sám sebe a otevírání se energii Srdce, jenž není ohraničena životem na Zemi a smrtí…