Živá strava, láska k sobě a tančící tělo

Alex, přechod na živou stravu? 3 roky, to je docela dost, že?
Sama moc dobře vím, že v tomhle do toho nejde skočit rovnou (tedy někomu to tak možná šlo, ale osobně nikoho takového neznám). U živé stravy musí člověk hodně změnit i své přesvědčení. Jestliže někdo považuje maso nebo třeba obiloviny za nezbytné, tak si po tom, co najede na živou stravu, bude stále myslet, že mu něco chybí. A lidská mysl má ohromnou sílu, takže ano – bude mu něco scházet, protože bude přesvědčený, že mu to schází…
Myslím, že nic by se nemělo brát jako dogma, které je pro všechny. Každý jsme jiný, každý má jinou cestu. Strava nás hodně ovlivňuje, ale stejně tak to, jak se máme rádi. Ono to s tím samozřejmě souvisí – když se člověk má rád, tak se snaží svému tělo dopřát to nejlepší. Tedy to, co on považuje momentálně za nejlepší pro své tělo.
Dlouhá léta jsem měla velmi ráda čaje, jakékoli. Nyní je nepiji, ale kdysi mě velmi pomohly a byly součástí mé cesty ke zdravějšímu tělu. Člověk může začít kdekoli – může třeba bílé rohlíky vyměnit za celozrnné nebo přestane chodit jíst do kantýny a s láskou si bude vařit doma… Myslím, že všechny kroky, které člověk dělá se záměrem ozdravit své tělo mu postupně začnou ukazovat další možné cesty, jak tělu pomoci ještě více…
Stejně je to s doplňky stravy. Něco doplňují nebo nám s něčím pomáhají. V určitých fázích jsou naprosto skvělými pomocníky a když je užíváme vědomě – cíleně se například rozhodneme zregenerovat si játra, účinky jsou opravdu skvělé. A se zdravějšími játry zase začneme život pomaličku vnímat jinak než dosud, čím víc jsme čistší, tím více vnímáme to, co nám naše tělo chce říci.
Má cesta vedla dlouhá léta právě přes kvalitní doplňky, díky kterým jsem tělu pomáhala. Někdy tedy nejen tělu. Například Organic Noni – http://www.prirodnicestou.cz/eshop/Organic-Noni nebo výborná rozchodnice růžová – http://www.prirodnicestou.cz/eshop/prirodni-cestou/Rhodiolin ovlivňuje hodně také naši psychiku, která mnohdy má na naše stravování také značný vliv – určitě to znáš, když je člověk třeba namíchnutý na šéfa, to se to pak do sebe hází, že?